Vyberte stránku

Do nedávna byly mým neotřesitelným mottem:

Kvalita znamená dělat to dobře, i když se nikdo nedívá.
Henry Ford

a

Maličkosti dělají dokonalost, ale dokonalost není maličkost.
Michelangelo Buonarroti

V profesní oblasti s těmito výroky stále souhlasím. V osobním životě může být snaha o výše uvedené vysilující. Prostě: „Nic se nemá přehánět“ nebo „Všeho s mírou.“

Jsem původně webový programátor. Programování je exaktní. Když se stane A, následuje B. Zároveň je popsaný způsob, jak situace dopředu testovat, a to i opakovaně. Standardně se kalkuluje i se se scénáři, které počítají s neočekávanými chybami a je popsáno, co se má stát v případě chyby.

Je to krásně předvídatelný a „bezpečný“ svět. Docela dobře se měří i efektivita, chybovost. Chyba, tedy neočekávané chování, je samozřejmě jev negativní.

Aspoň pro mě bylo lákavé žít takhle i život.

Když jsem změnil pracovní prostředí a dostal se od programátorů k markeťákům, trvalo mi nějaký čas, než jsem se „aklimatizoval“. A on ten šok byl vzájemný😊.

Byl to střet způsobů myšlení.

Začal jsem vidět, že

  • Ne všechno musí být predikovatelné.
  • Ne všechno musí být dokonalé (na 100 %) a měřitelné.
  • Emoce a očekávání, které vyvoláte jsou samy o sobě hodnotou, kterou doručujete. S tímhle stále trochu bojuju, protože když se to dostává na úroveň vědomého či nevědomého stavění Potěmkinových vesnic nebo dokonce aplikování přístupu „slibem nezarmoutíš“, je to něco, na čem se nechci podílet.

Zároveň jsem mé okolí začalo chápat, že:

  • Pokud mi záleží opravdu, aby „to dopadlo“ dobře, je praktické se zamýšlet i nad možnými negativními scénáři (a jejich naplnění tak předejít).
  • Predikovatelnost a systém, umožňuje zvýšit kvalitu dodávané služby a zároveň ušetřit zdroje (čas, práci) a často i práci, která je rutinní a mnohé lidi zabíjí.

Kdy tedy perfekcionismus zabíjí?

Co zabíjí? Akci. Čas.

Znám i ze své zkušenosti minimálně tři situace:

  1. Když se do akce nepustíte, protože si kvůli přehnaně nastavenému perfekcionismu na něco netroufnete (říkáte si „nemám na to“)
  2. …nebo do toho nejdete, protože to považujete za příliš náročné (výsledek, se který považujete za sebou akceptovatelný je příliš náročné dosáhnout).
  3. Jdete do akce, ale investujete do ní zbytečně moc času a úsilí.

Příklad té poslední mám ještě v živé paměti. S přípravou na moji první přednášku na konferenci v angličtině jsem strávil fakt moře času, a hlavně jsem až po ujištění dvou rodilých mluvčích, že je to „good enough“, „perfect“ akceptoval, že s tím můžu jít ven.

A kdy zachraňuje?

Napadlo mě to už dávno, v době, kdy jsme dělali weby pro ČEZ.

Jaderná elektrárna.

Hmm. To je prostředí, kde se vše testuje mnohokrát, simulují se různé negativní scénáře. Tady to všichni chápou, jako nezbytné a opodstatněné.

Závěr?

Nemusel by tu být. To podstatné je výše. Ale tak dobře:

Systém, pravidla, dokonalost, předvídatelnost, snaha o efektivitu. Všechno to jsou hodnoty, které mají své opodstatnění. Záleží na kontextu a míře.

Život je ale pestřejší a žít dokonalý předvídatelný život podle neměnných pravidel úplně nejde. Nebo přinejmenším to není velká radost😊.