Vždy mě iritovalo, když čtu článek, veřejný příspěvek na sítích či hromadný e-mail a vidím chybnou gramatiku. Říkám si, „To si to nemůže zkontrolovat aspoň ve Wordu nebo to nechat po sobě někomu přečíst?“.
Vlastně pisatele odsoudím. Až poslední rok, kdy mám možnost číst text (s chybami) od lidí, kteří mi opravdu mají co dát, si uvědomuji, že obsah je víc než forma.
To neznamená, že jsem ty hrubky přestal vidět. To znamená, že jsem přijal, že to tak je, a je na mě, co si já z nabízeného (rozuměj sdílených myšlenek i s hrubkama) vezmu. Tj. můžu to nečíst, pokud mě to fakt tolik s**e.
Souhra obsahu a formy
Jasně i forma má svou hodnotu a zlepšuje typicky prožitek. Výborné zdravé jídlo si asi lépe vychutnáte v hezky servírované v příjemném prostředí. To je jasné jako facka.
Možná na vytvoření té souhry nebude stačit jeden člověk. Někdo tomu umí dát obsah (kuchař) a někdo formu (designér restaurace a příjemná obsluha).
Když od sebe nebo ostatních očekáváme dokonalost obsahu i formy ve všech směrech, možná se jen zbytečně rozčilujeme či trápíme. Vždycky máme tři možnosti: změn to, přijmi to, ignoruj/opusť to.